Ahoj přátelé! Na stolním kalendáři otáčím další list a to znamená jen jedno. Nový měsíc, potažmo nový článek. Ikdyž to tak možná nevypadá, tak na každý nový článek se těším, jelikož „musím“ něco udělat a zvednout i svůj zad- kotvu a vyrazit do terénu. Pro dnešek jsem si pro Vás připravil recenzi, chcete-li představení, dvoumužného stanu pro podmínky během celého roku. Můžeme se do toho vrhnout?
Jaro, léto, podzim zima, ve stanu je nám prima
Aby jste totiž byli v obraze, tak řeč je o stanu Ferrino Namika 2. Jak určitě název a úvod napovídá, tak se bavím o stanu pro dva nocležníky, který spadá do sekce expedičních kousků a rozhodně se tedy nezalekne plánované či neplánováné nepřízně počasí, která na nás v horách během celého roku může číhat. Dále se pokusím rozepsat o jednotlivých vlastnostech, které se mi moc zamlouvají. A jak bývá zvykem u každé slušné recenze, tak zkusím vypsat i některé neduhy, které je dobré znát. Zatím bohužel nebylo tolik příležitostí, které by můj stan stoprocentně prověřily, ale rozhodně zatím nikde nezklamal.
Pokud máte ještě malou chvilku k dobru, tak doporučuji prolétnout i tento článek, kde jsem se rozepsal o stanech obecně.
Tři v jednom
První věc, které si pozorné oko všimne, bude nejspíše to, že se jedná o samonosnou konstrukci. V praxi to znamená, že není nutné stan při každé stavbě kolíkovat. Další věcí, které si člověk při postaveném stanu všimne, je, že konstrukce nabízí tří bodové křížení, které nabízí vyšší míru stability, respektivě větší odolnost vůči (severním krutým) větrům nebo bohaté sněhové nadílce. Když nakoukneme do vnitřích útrob stanu, tak musíme projít vstupní předsíní, která nabízí průhledové okénko a otevírání z obou stran. Neustále tak je k dispozici poměrně velkorysé a kryté závětří.
Vychytávky, které určitě potěší
Oproti „běžným“ stanům, ty expediční nabízejí ještě izolační ALU vrstvu, která je na tropiku z vnitřní strany. Je to hezké řešení, které posouvá tepelný komfort svým obyvatelům na docela jiný level. Další příjemou vlastností je umístění konstrukce z venkovní strany. Odpadá tak obtížné nasazování tropika při silném větru nebo dešti a zvyšuje se tak šance, že alespoň v noci budete v suchu. Ještě jedno šikovné řešení se nabízí. Oba hlavní nosné tunely, kam přijdou duralové pruty, jsou na jednom konci uzavřené, což zase o něco zrychluje celkovou stavbu. Výrobce uvadí, že je možné stan zafixovat pomocí lyží, s tím bohužel žádné zkušenosti zatím nemám.
Tím výčet vychytávek nekončí
O pár řádků výše píšu o průhledovém okénku, které nabízí dokonalý přehled o situaci, která venku zrovna panuje. Stan je poměrně horkou novinkou v repertoáru Ferrina, takže uvedené poznatky jsou pro zimní setup, kdy se mi dostal prvně do ruky. Ještě musím zmínit síťku, která odděluje předsíň od ložnice. Ta se pochopitelně otevírá po celém svém obvodu, pro snadnější průchod, ale zároveň podélně, kde je také rozdělená na dvě části.
Horní polovina je tvořena síťovinou a chrání před dotěrným hmyzem, a ta spodní je naopak z hrubšího materiálu a má (dle mého názoru) chránit před možným spodním větrem nebo větším množstvím vody. V kombinaci s otvory v přední a zadní části stanu se tak dá ještě lépe kontrolovat celková ventilace. Mezi tropikem a ložnicí je velká mezera a kontakt s kondenzátem je pochopitelně možný, ale ne tak snadný. 🙂
Ale proč 4-sezónní?
Odpověď je jednoduchá a záměrně jsem si jí nechal až na konec, protože jestli jste se dostali až sem, tak z toho budete určitě úplně vedle. Vnitří ložnice se dá totiž nechat doma, a vy tak v teplejších měsících nebo za přiznivějších podmínek můžete vyrazit jen s vnějším stanem. Jen doporučuji koupit nějakou podlážku, ať nespíte přímo na zemi. Pro takovou chvilku jednoznačně doporučujeme Tyvek.
Cenově se pohybuje kolem 300-400kč a snese toho opravdu dost, je paropropustný a nepromokavý. Sám jsem tuto variantu ještě nezkoušel, ale v nadcházející sezóně jednoznačně must try. Tím pádem máme k dispozici menší a lehčí balíček, který nám i nadále nabízí vysokou míru pohodlí pro plnohodnotný spánek. Navíc získáme minimálně dalších 10-15 cm do šířky, takže spaní ve dvou bude královské. Dostal jsem Vás, co? 🙂
Na konec ještě pár vět
Zatím jsem ze stanu velice nadšený, ale jak píšu ze začátku – příležitostí nebylo ještě tolik, kolik bych si představoval. Naštěstí není všem dnům konec a nová sezóna otevírá další možnosti. Sliby se mají plnit a nejen o Vánocích, takže na závěr jsem si nechal ty neduhy, které stan má. Tím nejvýznamnějším je určitě váha – 2,75kg (max.) – může být hranice, která je pro někoho nepřijatelná. To i navzdory odolnějším materiálům, Alu folii, atd.
Druhou věc, která mi nebyla úplně po chuti, je napnutí nosných prutů, při bourání stanu. Dalo mi opravdu dost práce je v rukavicích uvolnit. Samozřejmě jsem si rukavice mohl sundat, zase taková Sibiř u nás nebyla, ale za jiných podmínek by to mohla být velká komplikace.
Je otázka, jestli časem alespoň nepatrně povolí, aby bylo bourání snadnější i v rukavicích. Na druhou stranu musím uznat, že pokud by vše šlo snadno vyháknout, tak by to také nebylo dobře.
Doufám, že pro Vás bylo dnešní čtení zajímavé a budu se těšit zase příště.
H.