…lehce jsem parafrázoval scénu z jednoho českého filmu, kde probíhal dialog matky s dcerou. Víte, o který film se jedná? 🙂
Ahoj. Dnes bych rád navázal na poslední článek, ve kterém jste se společně semnou vypravili do Slovinska. A jelikož jsem ho nechal částečně otevřený, tak bych to naše putování nyní rád uzavřel.
Cesta
Jak jsem tedy předeslal v minulém článku, tak se naše letošní dovolená skládala z putování Slovinskem a následně Rakouskem. Tady už to bylo snadné, neboť jsme projížděli pouze slovinsko-rakouským pohraničím. Ačkoliv to ze slovinského kempu do toho rakouského bylo nějakých 100 km, tak cesta byla pohodová, protože jsme si na přejezd vyhradili téměř celé odpoledne.
Třetí zázemí
Ve Slovinsku jsme měli zamluvené místo v oblasti města Bled, a druhé pak nedaleko městečka Kobarid. Pro “rakouskou polovinu” dovolené jsme si zamluvili pouze jeden kemp s tím, že se pak dohodneme podle situace a nálady jak dál. I tentokrát, jsme ovšem hledali nějaké místo, které bude vhodné na další výlety do okolí. Vybrali jsme si kemp, který se nacházel necelých padesát kilometrů od Innsbrucku. A jako ideální se nám zdál kemp Natürliche Hell, který leží v Zilletarském údolí.
Zillertalské Alpy
Jsou velice blízké především milovníkům zimy, vyznavačům bílé stopy a bílého manšestru. Samozřejmě ale mají co nabídnout i během ostatních měsíců z celého roku. Nejen proto jsme se tedy rozhodli, že první zářijový týden bude dobrou volbou pro zkoumání této oblasti.
Olpererhütte
Možná Vám to podle samotného jména nic moc neřekne, ale jde o horskou chatu, která se nachází ve výšce 2.389 m.n.m. a nabízí krásný výhled do širokého okolí, doprovázený odstíny azurové, zelené, šedé a bílé barvy. Díky tomu všemu se toto místo, zejména v poslední době, těší velké oblibě. Svůj podíl na tom určitě nesou sociální sítě, ale hlavní slovo má lávka Hängebrücke, která se nachází kousek od chaty a ze správného úhlu může navodit dojem, že je pod Vámi pouze přehrada Schlegeisspeicher. Stačí si do vyhledávače zadat Olperehütte a s největší pravděpodobností bude na fotce právě tato lávka.
Pokud i Vy budete chtít takovou fotku, tak se doporučuji obrnit trpělivostí, protože na takový záběr se stojí fronta – bez přehánění.
Nicméně, je to jednoznačně zajímavá atrakce, která stojí za vidění. Další zajímavost, ze které jsem byl osobně unešený více, je bílá socha Panny Marie, která je necelý kilometr od chaty a “dohlíží” na poutníky.
Profil trasy
K samotné chatě vedou dvě cesty. Jedna z nich je méně náročná a nástup na trasu začíná hned na parkovišti u přehrady, druhá vede údolím, které vznikalo postupným táním ledovců. Ta je tedy sice delší a náročnější, ale také zajímavější. Zejména tím, že můžete obdivovat jednotlivé vrcholy, vodopády, potůčky a samozřejmě morény, vzniklé právě při putování, a následném tání okolních ledovců. Za “kopcem” Olperer (3476 m.n.m) najdeme věhlasný Hintertux.
Achensee
nebo také známe pod přezdívkou “Tyrolské moře” se řadí k největším tyrolským jezerům a je synonymem pro “aktivní dovolenou”. Dají se zde dělat nejrůznější vodní sporty, ale i další outdoor aktivity, které Vás jen napadnou. Pokud někoho zajímají i čísla, tak Achensee leží ve výšce 929 m.n.m, je přibližně 10 km dlouhé a v nejširším místě může dosahovat až 1 km, hloubka místy dosahuje až 133 m.
My jsme tu postupně pobyli dva krásné dny. Začali jsme lehkou procházkou po okraji jezera. Vede tam krásná a upravovaná cesta, která je doplněná několika vyhlídkami z dřevěných teras.
S odstupem jednoho dne jsme se tedy ještě vrátili a strávili den přímo na jezeře, kde jsme se poflakovali na šlapadle a “vegetili” na promenádě.
Rofanspitze
Mezi naší první a druhou návštěvou “Tyrolského moře” jsme si naordinovali výšlap na Rofanspitze, který leží ve výšce 2259 m.n.m a je tak druhým nejvyšším vrcholem pohoří Rofan. Pohoří Rofan je tvořeno vápencem a díky své rozloze 350 km² se řadí k menším, skoro až kapesním pohořím. O to lákavějším se stává, neboť z každého vrcholu vidíte na další a další, který se dá dobýt.
Větší část tohoto pohoří je zalesněná, kdy pouze západní část je více skalnatější a můžete si tak najít různě obtížné trasy. Na své si tady ovšem přijdou také milovníci ferrat – zajištěných cest – místních “Klettersteig”.
Náš hike k vrcholu byl pěší a podle mého názoru také nenáročný. Trasa vedla přes jednotlivé pastviny a údolí, mimo to nabízela krásný profil a skvělé značení. Z vrcholu je pak nádherný výhled, do všech směrů a světových stran.
Innsbruck
Na poslední dva dny jsme si zajistili hotel přímo v Innsbrucku. Předchozí večer jsme v kempu chytili řádnou bouři a bylo tedy na místě nechat stan pořádně vyschnout, udělat si pořádek ve věcech a celkově se dát dohromady před samotnou cestou do Čech. Výhodou bylo, že se hotel nacházel na periferii města, takže byl cenově dostupný a následné napojení zpět na dálnici směr domov, bylo otázkou pár minut.
Města nás obecně moc nelákají, ale když už jsme tam byli, tak jsme si ho samozřejmě rádi prohlédli.
Za zmínku stojí zejména historické centrum, kde najdeme pro Innsbruck tolik ikonická místa, jakými je například Anenský sloup (památník z roku 1703 se sochou Panny Marie na jeho vrcholu), dům se zlatou střechou (který patřil císaři a v současně době slouží jako muzeum), skokanský můstek Bergisel (kde probíhaly v roce 1964 ZOH) nebo celá ulice lemovaná různě barevnými domy, ležící přímo na řece Inn.
Na závěr
by se slušelo říct, že nám toho obě země hodně ukázaly, ale stále nám ještě mnoho zůstalo skryto. Do budoucna bychom to spíše viděli na kratší dovolenou, ale pouze v jedné zemi. Myslím si, že jsme byli celkem “produktivní” a dost toho stihli, ale i přesto (nebo právě proto) jsme relativně dost času trávili v autě.
Už roky se tvrdí, že méně je někdy více, tak na tom přece něco musí být, ne? 🙂 Aby to nevypadalo, že jsem nakonec ještě nespokojený…Naopak! Jsem vděčný za takovou zkušenost a za to, jak se nám to všechno pěkně podařilo. Jen to příště můžeme udělat zase trochu jinak, a nejen o tom by cestování mělo být.
Držte se!