Ahoj přátelé! Máme tu další měsíc a jak správně tušíte, jde o nejlepší čas pro přidání dalšího článku. Pro dnešek jsem si vybral jednu z devítí spolkových zemí Rakouska. Někteří už možná tuší, kam nás vítr zavál, ale dám Vám ještě tří menší nápovědy – na jihu země se táhnou centrální Alpy, resp. „Vysoké Taury“, hlavní město je přezdívané „Mozartovým městem“ (narodil se zde W.A. Mozart) a „sůl nad zlato“. Teď už určitě tušíte, že řeč bude o Salzburgu resp. Salzburském regionu.
Co by kamenem dohodil
Pokud disponujete autem nebo jiným dopravním prostředkem, tak se Rakousko jeví jako rozumnou destinací pro jakékoliv outdoorové aktivity. Pokud vyrazíte v nějakou rozumnou hodinu z Prahy, a ne jako my (v pátek ve tři odpoledne), tak za cca 4,5 hodinky pohodové jízdy jste na místě. Několik míst jsme už navštívili a tak přibližně tušíme, co čekat a pokaždé je to naprosto čarovné. Namátkou bych rád zmínil „Bavorský Karibik“ či „Zillertalské Alpy“. A nyní bych se rád věnoval zajímavým místům v okolí jezera Wolfgangsee.
Výchozí bod – Wolfgangsee
Jak jsem psal výše, tím že jsme vyrazili v pátek a až kolem třetí, tak nám cesta zabrala šest, celkem dlouhých hodin. Takže příjezd byl hlavně v režimu „vybalit, véča a spát“. Nicméně nám náhoda a trocha štěstí hrálo do karet. Původně jsme měli zajištěné ubytování v Bad Ischlu, ale majitelé byli zrovna mimo město a nebylo možné si předat klíče, nabídli nám ubytko v Sankt Gilgen s výhledem přímo na Wolfgangsee a bez doplatku. Mimochodem, majitelé jsou původně Češi, takže komunikace byla absolutně bezproblémová. Samotné ubytování je stranou od hlavní promenády v takovém, řekněme bytovém resortu, kde není problém pohodlně zaparkovat. A pro případ, že zapomenete nějaké potraviny, tak v blízkosti jsou Billa či „Špár“.
Postalm
Celá sobota už se pak nesla ve znamení celodenního hikování a Naty pro nás měla naplánovaný právě Postalm. Vyznavačům bílé stopy a čerstvého manšestru nemusím toto místo určitě nijak zdlouhavě představovat. A pokud Vám nic neříká, jedná se spíše o menší středisko, které je vhodné hlavně pro rodinky s dětmi nebo mírně pokročilé lyžaře, jelikož nabízí spíše červené a modré sjezdovky. Na druhou stranu máte k dispozici nepřeberné množství upravovaných tras pro zimní turistiku, sáňky či běžkování v jednom areálu. Své kouzlo a skvělé vyžítí ovšem nabízí i behěm teplejších měsíců.
Postalmské pastviny
jsou určitě zajímavým místem, které nabízí „nenáročnou“ turistiku se spoustou nádherných výhledů. Okolím vedou tři hlavní okruhy (Rundweg 1, 2, 3), takže se nechá naplánovat trasa, nejblíže Vašemu momentálnímu rozpoložení. V základu pak mají všechny okruhy kolem 9 – 10 km, takže pak záleží opravdu jen na Vás jestli si ukrojíte pořádnou porci kilometrů nebo jen zobete. My, jelikož jsme byli ještě trochu polámaní z cesty a předchozí „aklimatizace“ byla spíše podprůměrná, jsme se rozhodli pro R1, která vede kolem vleku Gschlössl (1452m.n.m.). Jen doplním, že s kočárkem tady moc nepochodíte. Sice je to rodinný areál, ale vleky jsou hlavně kotvy, takže v letní sezoně mimo provoz.
Hallstatt, přátelé
Na zpáteční cestě k ubytku jsme ještě zajeli do, díky Instagramu „profláklého“, Hallstattu. Jsem rád, že jsme tam byli a já si ho můžu na svém seznamu škrtnout. Naštěstí jsme tam byli mimo sezonu, ale i tak mě dost otrávilo, kolik lidí tam přesto je. Být tam v hlavní sezoně, tak nevím. 🙂 Místo je to jinak hezké, boční uličky jsou malebné s příjemnou architekturou a takovou uvolněnou náladou. Hallstattské jezero je prý vyhlášené mezi potápěči a místní jeskyně pro změnu mezi turisty-speleology. Ale i tak si myslím, že je kolem tohoto místa zbytečný „hype“. Nutno dodat, že každý od poznávání okolních krajin očekáváme něco jiného a věřím, že pro někoho to je příjemný zážitek.
Fun-Fact
V Číně v roce 2012 vznikla funkční replika rakouského Hallstattu, ovšem bez počátečního vědomí jeho obyvatel a celková částka tohoto projektu se vyšplhala k bezmála 940! milionům dolarů.
Zwölferhorn
Neděle už byla „bohužel“ v mé režii a mě nenapadlo nic lepšího, než vyrazit na nedaleký Zwölferhorn (1521m.n.m.). Výhodou bylo, že se dalo vyrazit přímo z ubytka a opět se k němu pěšky vrátit. Na vrchol vede i lanovka, ale jsem rád, že mi Naty dovolila jí rovnou zamítnout, respektive (už) chápe, že když můžeme, tak si to pěkně a hlavně rádi „vydupeme“. Občas mě samozřejmě nezapomněla „pochválit“ jak jsem to pěkně naplánoval. Ale musím říct, že ve finále pak byla opravdu nadšená z výhledů a okruhu jako takového, ikdyž byl poměrně dlouhý a patřil k těm náročnějším, co jsme spolu zatím absolvovali. Necelých 20 km s 1.300 metry převýšení v dubnovém, ale nezvykle horkém dni dá zabrat.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec
A máme tady pondělí. Museli jsme vyrazit hned brzy ráno, jelikož já jsem měl v pondělí ještě noční, ale tím, že jsme vyrazili opravdu hned ráno, tak cesta trvala už příjemných 4,5 hodiny. Je Vám určitě jasné, že jsme nestihli vše, co jsme chtěli, ale máme tak opět další místo, kam se určitě vrátíme. Rakousko toho nabízí opravdu spoustu a není problém si hned něco najít. Jedna z věcí, kterou jsme nestihli je vyjet zubačkou na vrchol hory Schafberg. Pokud si takový zážitek budete chtít dopřát vy, doporučuji zarezervovat jízdenky alespoň v měsíčním předstihu.
Tím bych dnešní povídání uzavřel a doufám, že se Vám i dnenšní inspirace líbila a nejlepším případě se také necháte ovlivnit. Mějte se fajn a dávejte na sebe (nejen v horách) bacha.
H.
