Útulny na Slovensku jsou rozeseté prakticky po všech pohořích. Kdybychom to trochu přehnali, dalo by se říct, že pokud jdete na dvoudenní výlet v kterémkoliv koutě Slovenska, stan vlastně nepotřebujete – vyspíte se v lidmi vybudovaném přístřešku.
Najdete je v aplikaci Mapy.cz, která je skvělým parťákem každého horala, a musím říct, že funguje velmi spolehlivě. Alespoň co se týče tras, chodníků, cest, lesních stezek nebo umístění objektů – hlavně přístřešků a útulen.
Není však na škodu si připomenout, že je to pořád jen mapa, která se aktualizuje podle toho, jestli někdo nahlásí změnu, nebo ne. Přidám pár příkladů z osobní zkušenosti, se zaměřením na oblíbený přechod hřebene Nízkých Tater a Velké Fatry.
Velká Fatra – když plány nevychází
S mou drahou polovičkou jsme na přechod Velké Fatry vyrazili v krásném termínu kolem oslav konce druhé světové války – 8.–10. května. Byl prodloužený víkend, přes den kolem 15 stupňů, v noci kolem nuly, počasí ideální. Plán byl jasný: třídenní přechod s přespáním v útulně pod Ploskou a na chatě Smrekovica.
Všechno bylo pěkně naplánované a jelikož to tam jakž takž znám, ani jsem si neověřoval ubytovací kapacity. Smrekovica je velká chata a útulen je kolem Ploské taky „habaděj“. Jak se ukázalo, byla to chyba. Prodloužený víkend vylákal na Fatru nadprůměrné množství turistů a první útulna pod Ploskou, kam jsme došli, byla plná. Druhá taky. Třetí jakbysmet. Navíc se původně slunečné počasí změnilo v deštivé.
Není nic „lepšího“, než když promočení a zmrzlí hledáte hodinu před setměním ubytování, zatímco teplota padá k nule. U čtvrté útulny se na nás konečně usmálo štěstí – nebyla přeplněná, byli tam jen dva další… řekněme „šťastlivci“. Ve skutečnosti spíš nešťastníci. Útulna se na Mapy.cz tvářila jako funkční bývalá salaš, ale realita byla jinde. V kamnech se naposledy topilo snad v roce 2012, stejně tak tady někdo asi naposled uklízel. Místo na ležení bylo prožrané hlodavci a střecha v takovém stavu, že kdyby v noci pršelo, moc by nám nepomohla. Utéct nebylo kam, a tak jsme vyčerpáním a v mokrém oblečení strávili noc tam.
Smrekovica a realita
Ráno vyšlo sluníčko, osušilo věci a trochu i vymazalo vzpomínky na děsnou noc. Jenže další nepříjemné překvapení čekalo u Chaty Smrekovica, která se v mapě taky tvářila jako funkční. Realita? Ubytovat se dalo leda pod polorozpadlými schody nebo v garáži u rolby.
Naštěstí kilometr dál byla další chata – bývalá vojenská ubytovna, která byla skutečně otevřená. Ale jen poslední den! Druhý den začínala rekonstrukce. Výhoda? Vychytali jsme poslední porce z menu, které byly obří, a pivo bylo se slevou. Nevýhoda? Už nás neubytovali, a tak nám nezbylo než ujít zbylých 15 km do Ružomberka, pokud jsme nechtěli spát v divočině s medvědy za zády.
Na Kráme – luxus s otazníkem
Poslední zkušenost je s útulnou Na Kráme. Nachází se asi 4 km od Donoval směrem na Banskou Bystrici. Je to jedna z nejmodernějších a stylově vyšperkovaných útulen. Vznikla za covidu a tehdejší majitelé do ní nalili kromě peněz i spoustu času a srdce.
Pokud si chcete nástup na hřebenovku Nízkých Tater užít s úžasným výhledem, kafíčkem nebo drinkem v ruce a válet se u toho v kožešinou vystlaném lehátku, je to ideální místo. K večeři si můžete dát polévku dle denní nabídky… pokud je útulna otevřená. Ano, čtete správně – tahle útulna má otevírací hodiny, které se ale ne vždy dodržují. V průběhu jednoho roku jsem ji navštívil třikrát a jen jednou jsem měl na „kafíčko“ štěstí.
Poučení pro všechny horaly
Pokud jdete na hory s úmyslem přespat v útulně, která nemá otevírací dobu ani stálou obsluhu (bývalá salaš nebo chata klubu turistů), přijďte co nejdřív, aby se vám nestalo, že už bude plno.
Pokud míříte na oficiální útulnu s obsluhou, vždy si zavolejte nebo pošlete SMS (ano, SMS! Chataři jsou často starosvětští) a zarezervujte si místo. Zjistíte tak i to, jestli tam vůbec někdo je, a můžete se těšit na večerní polévku a ranní párek. Občas vás taky překvapí, že menu může být třeba vegetariánské a bezlepkové.
Nevěřte úplně Mapy.cz. Jsou super, ale jejich spolehlivost stojí a padá na tom, jestli někdo nahlásí změny.
A úplně poslední věc – všechny útulny a horské chaty jsou uzpůsobené k tomu, aby se v nich dalo nouzově přenocovat i bez chataře. Platí i nepsané pravidlo, že v případě špatného počasí nebo nouze vás k sobě vezme každý… i kdyby chata praskala ve švech.
Každý. Opravdu každý.
Teda… pokud není kretén. A moje skeptická (realistická) duše říká, že těch je na horách bohužel čím dál víc.
Veselé výletování a zážitky na útulnách.
Za Magory na horách
Kuba