Na tři týdny jsem si zvolil ostrov Hvar jako útočiště. Po náročné zimní sezóně na Islandu jsem cítil potřebu zpomalit, vydechnout a znovu se spojit s pohybem a přírodou. Pozvání od kamarádů Fabiana a jeho ženy Meggi, kteří provozují Guesthouse Roce, přišlo přesně v pravou chvíli. Měl jsem pohodlné zázemí v městečku Jelsa – malém přístavu na severním pobřeží ostrova, dostatečně klidném, ale se vším potřebným: voda, trh, pekárna, káva a dokonce i posilovna.
Lezecké oblasti
Drželi jsme jednoduchý rytmus: dva dny lezení, jeden den odpočinku. Každý lezecký den jsme strávili v jiné oblasti – spoustu cest zde totiž Fabian sám vyboltoval, takže měl perfektní přehled o možnostech.
Mezi mé dvě nejoblíbenější oblasti patří:
Vela Stiniva – kolmá skála přímo nad mořem, s výborně zajištěnými cestami. Ideální kombinace: lezení dopoledne, koupání odpoledne. Voda je jen pár metrů od nástupu, i mimo sezónu tu panuje klid a příjemná atmosféra.
Popinjenica – sektor s delším nástupem nad Jelsou. Není úplně vhodný pro začátečníky, ale má své kouzlo – technické linie, krásná expozice a výrazný převis, pod kterým se dá dokonce přespat v portaledgi.
Postupně jsme objevovali i méně známé kouty ostrova. Někdy jsem lezl sólo, jindy jsme šli ve dvojici. Občas jsem si vyhradil den jen na technický trénink – slaňování, vytahování pytlů, nácvik záchrany. Hvar je k takovému tréninku ideální – kompaktní skála, moře a spousta prostoru.
Životní rytmus
Dny začínaly kávou a plánem podle počasí. Nejčastěji jsme vyráželi na skály odpoledne a večery trávili vařením jednoduchého jídla a odpočinkem.
Večery v Jelse měly svoje kouzlo. Pár lidí na promenádě, ticho, kavárny, moře. Pomalý rytmus, ve kterém se lehce dýchá.
Co mi výlet dal
Hvar se pro mě stal víc než jen lezeckou destinací. Nabídl prostor zpomalit, být sám se sebou, trénovat bez tlaku a jen pro radost. Skály tu nejsou obří, ale krajina, atmosféra a blízkost moře to víc než vynahradí.
A hlavně – místní lezecká komunita. Není velká, ale jsou to srdeční lidé. Přátelé, se kterými se dobře mlčí i směje.
Po třech týdnech jsem se vracel jiný. Klidnější. Fyzicky unavený, ale psychicky odpočinutý.
A s jistotou, že se sem vrátím.
