Ahoj přátelé! V první řadě bych se rád omluvil za delší prodlevu mezi články. Došlo totiž v mém pracovním životě k profesní změně, ale nyní už si vše sedá a zbývá tak opět více času na psaní.
Kruh se uzavírá
…v minulých dílech jste se dočetli…
Stává se nám z toho trochu seriál. Ale když jsme se už podívali na karimatky a spacáky, tak další pokračování na téma stany se víceméně nabízelo.
Orientovat se v nabídce není vůbec složité, jen je potřeba znát (jako u všeho) několik faktorů. A to bych se tedy v dnešním článku pokusil více rozvést.
Typy stanů
Samotná nabídka je velice široká a v první řadě se vás pokusím zorientovat v jednotlivých druzích a dále si vysvětlíme některé pojmy.
V sortimentu výrobců se tak můžeme setkat se stany, které jsou samonosné a které nejsou samonosné. Další variantou může být stan, který je v jednostěnném (jednoplášťovém) či dvoustěnném (dvouplášťovém) provedení. Mimo to, stany se dají ještě dělit podle svého tvaru a my tak máme k dispozici stany kopulovité, s geodetickou konstrukcí, tunelové či s kombinovanou konstrukcí. Poslední možností, avšak v současné době nabývajcí stále více na oblibě jsou plachty nebo-li tarpy. Každá z variant má samozřejmě své výhody a nevýhody. Takže jdeme na to.
Samonosný či ne?
Jak už z názvu vyplývá, tak samonosný stan bude schopný stát sám o sobě, resp. není nutné ho při každé stavbě kolíkovat. Taková vlastnost se hodí zejména v situacích, kdy nemáte energii nebo čas stan kolíkovat. Případně je podloží špatně prostupné či naopak příliš měkké a kotvící kolík tak plní funkci spíše estetickou než jistící. Aby byl stan skutečně samonosným, je potřeba křížení jednotlivých nosných prutů (kopule a geodetické konstrukce).
Fyziku neoje … neobejdeš
Obecně se dá říci, že čím více takových křížení v konstrukci najdeme, tím více bude stan odolávat nepřízni počasí, zejména silnému větru, ale můžeme se bavit i o hustém sněžení. Jak už možná opět tušíte, jak určitou daní za trochu jistoty v takto nejisté době bude větší a těžší balení. Naopak stan, který není samonosný je potřeba při každé stavbě kolíkovat. Výhodou může být, že ve většině případů bývají takové stany sbalitelnější a lehčí. Jen nenabízí tak vysokou míru ochrany. Rozhodně to ovšem není důvod k obavám a i takové stany, pokud jsou správně postavené a vypnuté, odolávají nepříznivým podmínkám velice dobře.
Jednoplášť nebo dvouplášť?
Dvouplášťový stan je složený ze dvou stěn. Dostáváme se tedy k několika základním pojmům, které je dobré znát a ujasnit si tak, zda je má člověk u svého stanu chtít nebo ne. Například apsida nebo předsíňka. Jedná se vlastně o “úložný prostor”, který odděluje prostor pro spací část. Rozdíl je zejména v samotné konstrukci. Apsida je uchycena pouze pomocí kolíku, takže nebývá tolik prostorná, ale ušetříte něco na váze. Naopak předsíňka má svou vlastní konstrukci a bývá také prostornější, ovšem na úkor vyšší váhy.
Jak jsem naznačil na začátku tohoto odstavce, tak u dvouplášťového stanu najdeme “dvě stěny”. Konkrétně se jedná o tropiko (vnější stan) a ložnici (vnitřní stan).
Jak u jednopláště, tak i dvoupláště vzniká při spánku nocležníka na vnitřní straně tropika kondenzát (to bohužel nejde ovlivnit, neboť vzniká rozdílem teploty uvnitř stanů a tou venkovní – podobný efekt jako v koupelně po horké sprše), ale díky vnitřnímu stanu se snižuje pravděpodobnost, že se vysrážená vlhkost natáhne do spacáku, osobních věcí atd. neboť prochází skrz a zadrží se až na vnitřní straně tropika, které bývá oddělené alespoň pár centimetry širokou mezerou od ložnice. Navíc díky struktuře vnitřního stanu jsme chráněni před dotěrným hmyzem.
Společné rysy
Ať si vyberete jednostěnný nebo samonosný stan, tak některé věci zůstávají společné. U všech klasických stanů najdeme jednotlivé segmenty, respektive pruty nosné konstrukce. Liší se pouze v použitých materiálech. U větších (zejména rodinných) nebo cenově dostupnějších stanů najdeme v nosné konstrukci pruty z laminátu. U menších stanů a renomovaných výrobců najdeme pruty z duralu (slitina hliníku a jiných kovů).
Dalším společným znakem je podlážka. Ta je pochopitelně nepromokavá a z odolnějšího materiálu. Důvodem je fakt, že podlážka je podlaha naší ložnice a přijde tak do kontaktu s kameny, kořeny atd. a je tedy na místě aby snesla i hrubší zacházení. Samozřejmostí je i kompletní podlepení veškerých švů, aby nedocházelo k průsaku dovnitř stanu.
Tarp nebo plachta
Jsou někde napůl cesty. V poslední době se těší stále větší oblibě nejen mezi “gramaři”, ale i řadách běžných turistů. A i nabídka se neustále rozšiřuje a i v tomto segmentu je z čeho vybírat. Můžeme dostat plnohodnotný přístřešek s váhou hravě pod jedno kilo a rozměry, které budou podobné šišce Šumavy. Navíc nabízejí větší variabilitu a není proto problém postavit různé “úkryty” pro konkrétní situaci. Dají se stavět buď za pomoci klacků nebo trekových holí, vyvázat paracordem do jednoduchého “áčka” a tak dále. Nevýhodou může být horší mechanická odolnost kvůli jemnějšímu (lehčímu) materiálu, u některých modelů absence podlážky a vnitřního stanu, nutnost použití trekových holí a nebo dodatečné dokoupení nosných segmentů. A v neposlední řadě také vyšší dávku šikovnosti a důkladnější prozkoumání terénu, kam plánuji složit hlavu.
Co dodat závěrem
Doufám, že pro vás byl dnešní článek přínosem a pomohlo v ujasnění, co je tou nejlepší variantou pro vaše potřeby. Je skvělá zpráva, že se nabídka neustále rozšiřuje a výrobci chrlí jednu novinku za druhou. Nebojme se experimentovat. Pokud si i nadále nejste uplně jistí, tak neváhejte napsat, zavolat nebo navštívit naší pražskou prodejnu, kde vám rádi poradí(me).