Cesta hrdinů SNP je nejdelší dálková trasa na Slovensku.
Táhne se z Dukly až na Děvín – přes 770 kilometrů hor, lesů, vesnic a úseků, kde člověk nepotká živou duši. Prochází přes Fatru, Nízké Tatry, Malé Karpaty i menší pohoří, která většina turistů ani nezná. Vede místy, kde se během Slovenského národního povstání odehrávaly boje, ale dnes už tam člověk najde hlavně ticho, krásu a klid. Na trase potkáte čechy, poláky, němce a občas i místní, kteří ji prochází po částech každý rok.
Šest dní na Cestě hrdinů SNP: Donovaly → Horná Poruba (část 1/3)
6 dní, 170 kilometrů nádhernou přírodou Slovenska. Spaní v útulnách nebo přístřešcích, dokonalé počasí a jediná starost byla jídlo, pití a místo na spaní. To byla naše etapa Cesty hrdinů SNP z Donoval do Horné Poruby. Se svými 770 kilometry je to nejdelší dálková trasa na Slovensku a po cestě potkáte turisty z Česka, Polska i Německa.
Den 1. – Donovaly → Hajabačka
11,2 km | +733 m | cca 3,5 hod.
V pondělí ráno jsme sedli na vlak a po přestupu v Púchově a Ružomberoku dorazili odpoledne na Donovaly. Tam jsme cestu odstartovali po svém – zastávkou v místním pivovaru. Krátce na to přišlo první stoupání na Zvolen. Už po pár kilometrech bylo jasné, že tohle nebude zadarmo. Prudce nahoru, pak dolů, a tak pořád dokola. Žádná pohodová hřebenovka, ale poctivá pila od začátku až do konce. Na noc jsme zvolili přístřešek Hajabačka u fotbalového hřiště – tip z itineráře. Ze značky je to sice asi 1,3 km dolů a ráno zase zpátky do kopce, ale stálo to za to. Přístřešek působil skoro jako luxusní kemp: velká vydlážděná plocha, ohniště s lavičkami, suchý záchod a potůček hned vedle. Už první večer jsme se mohli umýt, doplnit vodu a hlavně jsme nemuseli stavět stany – a jak se později ukázalo, ani jsme je během celé etapy nevyužili.
Den 2. – Hajabačka → Cabanka
32,77 km | +1 668m | cca 8 hod.
Po ránu jsme se zvedli z přístřešku Hajabačka, dali kafe, sbalili věci a vyrazili zpět na trasu. Čekal nás dlouhý den, zakončený až v útulni Cabanka. Hlavní motivací byl horský hotel Kráľova studňa. Vidina piva a oběda nás táhla nahoru, i když cesta byla pořád jedna velká pila – prudce nahoru, prudce dolů. V Rybianském sedle (1317 m) jsme si dali krátkou pauzu s nádherným výhledem, abychom na chvíli nekoukali jen do země, ale i kolem sebe.
Ke Kráľovej studni jsme nakonec dorazili, dali jídlo a trochu si odpočinuli. Pak jsme pokračovali dál, přes další sedla a hřebínky. Kilometry přibývaly a jak se blížil večer, přibývala i únava. Do útulny Cabanka jsme dorazili až za tmy, s čelovkami, těsně před desátou večer. Cabanka nás ale odměnila. Udržovaná útulna s kamny, zásobou dřeva, stolečkem se židlemi a horním patrem plným matrací. Venku kadibudka a pramen s pitnou vodou. Ideální místo na nocleh, jen spacáky byly tentokrát skoro až moc teplé.
Dva dny za námi, první stovky výškových metrů v nohách a hlava pomalu přepnutá do jiného režimu.
Ráno kafe, sbalit batoh a jít. Jednoduchý rytmus, který se v městském chaosu těžko hledá, ale v horách přijde sám.
V dalších dnech nás čekaly Kremnické vrchy, nové útulny, pár nečekaných setkání a taky chvíle, kdy jsme se museli rozhodnout, jestli dál pokračovat spíše silou nebo rozumem.
Ale to už patří do další kapitoly článku, na který se můžete také brzy těšit.
Lukáš Františák
