North Face Car Park – výchozí bod našeho dobrodružství. S parťákem Alexem sem přijíždíme brzy ráno, abychom se vyhnuli problémům s parkováním. Tento nenápadný plácek poblíž Torlundy je vstupní branou do severní stěny Ben Nevisu, nejvyšší hory Skotska. Počasí dole v údolí připomíná jaro, ale nahoře nás čeká tvrdá skotská zima.
Máme tři dny na využití posledních zimních podmínek, než se hory promění v mokrý a zrádný terén. Balíme batohy a vyrážíme po CIC Hut Track, který nás zavede do srdce tohoto kultovního lezeckého hřiště. Pochod k CIC chatě nám zabere zhruba hodinu a půl, ale s těžkými batohy a vybavením se tempo brzy zpomalí. Cestou míjíme další lezecké týmy, někteří se vrací promrzlí a vyčerpaní, jiní nadšeně plánují své linky ve stěně.
CIC chata – naše základna na další dvě noci. Tento malý, ale legendární úkryt pojme asi dvacet lezců, kteří sem míří z celého světa. International Winter Climbing Meet 2025 dává celé atmosféře ještě větší náboj – setkání s nadšenci, sdílení beta a příběhů u hrnků čaje, zatímco venku zuří skotské počasí. Máme zajištěné teplé jídlo třikrát denně, což je v těchto podmínkách naprostý luxus.
Odkládáme batohy, rychlá svačina a jdeme na první výstup.
Den 1 – Thompson’s Route IV,4
Po krátkém odpočinku vyrážíme do stěny. V plánu máme Thompson’s Route, klasickou zimní cestu, která slibuje skvělé lezení. Obloha je šedá, v údolí mlha a vítr se opírá do svahu. Od chaty je to asi čtyřicet minut k nástupu. Cestou míjíme další týmy, ze stěny se ozývá cinkání cepínů o skálu a volání na jističe.
Pod stěnou chystáme materiál. Alex leze první délku, já ho jistím schovaný pod velkým kamenem, kde nefouká. Lezení začíná komínem, pak následuje traverz doleva a štand. Za chvíli slyším jeho hlas, ať zruším jištění. Dobírá mě a lezu za ním.
Druhou délku tahám já. Dvacet metrů v komíně, pak rovnou na polici, kde zakládám štand. Dobírám Alexe, který mě hned střídá. Třetí délka je lehčí traverz doleva. Po chvíli se opět střídáme a já tahám poslední délku až na vrchol. Vítr zesiluje, je pořádná zima a karabiny mi zamrzají, než ke mně Alex dolezá.
Do údolí sestupujeme přes Gully No. 3 a zamíříme rovnou do chaty na večeři.
Den 2 – Lost the Place V,6
Podle předpovědi máme poslední den zimních podmínek, než sníh a led začnou tát. Dneska nás čeká Lost the Place, tří až čtyřdélková linka v severní stěně Ben Nevisu.
První délku leze Alex. Je to lehčí pasáž, ale podmínky nejsou ideální. Před námi je jedna dvojice, za námi další. Druhou délku tahám já – koutem na plotnu a traverzem na další plotnu, kde štanduji. Je to konečně trochu napínavější lezení.
Třetí délku tahá Alex. Po delším traverzu se rozhodne zaštandovat pod převislým komínem. Předává mi materiál a já do něj nabíhám s kuráží. Po půl hodině boje v převisu mi dochází síly. Pokouším se znovu a znovu, ale nakonec mi nezbývá než se vrátit zpět k Alexovi. Přenechávám mu to a on s přehledem dolézá na vrchol. Smekám před ním, dneska mu to patřilo.
Den 3 – Tower Ridge IV,3
Během noci začalo pršet a sníh ze stěn zmizel. Ve Skotsku platí pravidlo, že pokud stěna není pokrytá sněhem nebo ledem, s mačkami a cepíny se nesmí lézt. Respektujeme to a měníme plán – rozhodujeme se pro klasickou cestu, Tower Ridge.
Lezeme bez lana. Jde o nádherný, exponovaný hřeben, který je spíš o hlavě než o technické obtížnosti. V některých místech je třeba plná koncentrace, ale cesta ubíhá rychle. Po několika hodinách už sedíme zpátky v chatě, pijeme čaj s mlékem a dáváme nohy nahoru.
Dneska musíme uvolnit místo pro další týmy a přesouváme se do jiné chaty, kde nás čeká další lezecké dobrodružství.
