Po poslední návštěvě milovaných Donoval jsem dlouho zvažoval, zda vůbec nakusovat téma, které je pro mě dost osobní. Chatu na Donovalech, kterou zde postavil děda s babičkou navštěvuji od dob, co jsem ještě “pouštěl do pleny” a mám na tohle místo, ověnčené korunou dvou krásných pohoří, pěkné vzpomínky.
Vzpomínky (jakkoliv nesmazatelné) však blednou, a proto vám všem přináším netradiční pozvánku na Donovaly, pod názvem:
5x proč jo, a 5x proč ne!
Předtím, než začneme se samotnými důvody je fajn napsat, co důvody budou obsahovat. Možná to někoho odradí hned na začátku a k samotným důvodům se už raději nedostane. Nicméně, vřele vám doporučuji přečíst si tenhle cestopisní skvost, ve kterém najdete jakousi zpověď člověka, co zná Donovaly od dob, kdy pivo stálo dvanáct korun a celodenní permanentka čtyři stovky .
Donovaly se mi v paměti vynořují jak ráj – jednak jsem sem jezdil každý druhý víkend na chalupu lyžovat, druhak to tady na tu dobu bylo opravdu moderní a do třetice jsem vlastně nic jiného neznal. V devadesátkách mí rodiče moc peněz neměli a trávit čas na chatě bylo určite ekonomičtější, než platit hotel a skipass někde jinde. Nekonečné lyžování, krásné výhledy, hromady sněhu, teplo krbu i vůně grilovaného kuřete, které jsme ručně točili nad pahrebou (schválně, kdo ví co to je?) mě doteď hladí po duši a vyvolává takové příjemné pocity, jak dokáže jen má drahá polovička. Byla to prostě pecka!
S přibývajícím časem se ale Donovaly měnili… divoké devadesátky, privatizace i vidina dostupného turismu začaly Donovaly měnit.
Hotely, které (zaručeně transparentně) v kuponové privatizaci získali pofidérní podnikatelé (nebo “umělci”) po pár letech, kdy šlapaly na jakýsi setrvačník zašlé slávy, začaly upadat. Cena lístků na vleky zas nepatřičně stoupat. Jediné, co Donovaly drželo nad vodou, byly snad jen mistrovství psích spřežení, které se zde ale časem taky přestaly konat.
Do toho všeho se sem začaly jak supy stahovat Slovenské mafiánské špičky společně se svými vládními protějšky (snad se chvilku i uvažovalo nad přejmenováním Donoval na Smeroland, Ficoland, nebo Parksnow Dankow), které zde sice vybudovali hotely a apartmánové domy, postavili nové sedačky, zpropagovali Donovaly, ale… a to chce nový odstavec!
Díky (ne)vkusu, který naši oligarchové mají (stačí se kouknout na vkus naší ministryně kultury) je každá ze staveb v jiném stylu! Kýčovité roubenky v kanadském stylu s prosklenými štíty se zde perou s rakouskými apartmánovými domy, tatranskými “štítohotely”, a totalitními “unimobuňkostavbami”, které památníkům jen připomínají, že “za totáče” bylo levněji. Do toho všeho Vás oslepí buďto nerezové koryto bobové dráhy, nebo dva bary ukryté ve skleněných kupolích (výkřik módy raného jednadvacátého století), na kterých by někdo mohl alespoň jednou za dvacet let umýt okna. Případně vás vyděsí obří vejce, nebo nevkusný drak v pohádkových Habakukách. Projít se pak můžete jít do lehce kýčovitého města pro děti Donovalley a zhnusit se můžete nad nechtěným muzeem kýče – v nevkusné skleněné rotundě stojí laminátový pastýř s mongolskou tváří a slovenským krojem, který pase obří vyřezávané ovce a plastové husy. Na celý tento výjev hrůzy dohlíží stylizovaní vyřezávaní andělé a o osvětlení se starají vánoční světýlka, kterým naštěstí došla šťáva, nebo jim nějaká milosrdná myš prokousala kabel.
Informovat o tom, proč vedle tohoto pomníku umění stojí naleštěné AUDI ve skleněné vitríně se (jak se dalo čekat) nemůžete v zavřeném infocentru stojícím kousek opodál.
Navnadil jsem vás na “ 5x proč jo, a 5x proč ne!” dostatečně? Jdeme teda na to. A jelikož každý dortík jíme od polevy, nejdřív to pozitivní:
1. Pro turisty mají Donovaly nevídaně výhodnou polohu – nachází se na hranici dvou národních parků – Nízkých Tater a Velké Fatry. Chceš hluboké lesy nebo skalnaté výhledy? Tady nemusíš vybírat. Všechno do hodiny chůze.
2. Turistický ráj pro všechny – rodiny s dětmi si užijí procházky na Zvolen, nebo spoustu adrenalinového, či kýčem opředeného kulturního vyžití, zkušení turisté zas výživný přechod hlavního hřebene Nízkých Tatier, či Velké Fatry. Na hřebenech jsou útulny i chaty s postelí či matrací a teplým jídlem, takže můžete vyrazit nalehko.
3. Květinové louky na hřebenech tu rozkvétají jak omalovánky – opravdu jsem zatím nikde jinde neviděl taové množství fuauny a flóry – přes 1000 metrů nad mořem a pořád plno života – včetně svišťů, které uslyšíš dřív, než uvidíš.
4. Panoramata jak z National Geographic – západy slunce nad Fatrou, východy nad Nízkými Tatrami. Nekonečné travnaté hřebeny které jen sem tam naruší skalní masiv je něco, co by si svou chlupatou nohou užil i Frodo Pytlík z Kraje.
5. Horský vzduch s příměsí borovic, lučních květů a jehličí (a sem-tam medvědího hovínka) tě donutí zapomenout na e-maily i nenáze v práci. Detox +1000.
A nyní pět negativ této malebné horské vesničky:
1. Opustěné budovy & duch socialistického podnikání v centru Donoval jde cítit všude – narazíš na víc opuštěných projektů než na výhledy. Developerské sny, které usnuly dřív, než se probudily vám co chvíle budou do pusy rvát otázku “proč…?”
2. Ceny srovantelné s alpským komplexem vám ve většině podniků zvednou tepovku víc než výšlap na Zvolen (1400 m n. m.) A když přijdete s partou, připravte si rozpočet, jak kdybyste jeli do Švýcarska. Rodinný výlet spolu s atrakcemi Vás možná cenami dostane až někam na Island.
3. Kýč level 3000 tě bude provázet u každého mrknutí oka – dřevěné sochy medvědů, bronzové sochy psů, vystavené Audi, pohádková vesnička Habakuky a atrakce, které nás vrátí do lunaparků 90. let jsou něčím, na co určitě nezapomenete.
4. Politické pozadí Donoval je horší než vaše nejhorší představy o tom, co všechno mají na svědomí vládní politici v ČR. V minulosti se to tu hemžilo známými jmény z „vyšších kruhů“. Kočner, Počiatek, Kollár, Danko,… Kanadské sruby a nevkusné hotely jsou právě jejich díla. I když pokud máte rádi přepych v ruském stylu, tak zdejší interiér je pro Vás jako stvořený – vycpaní medvědi a jiné zvířata se tu střídají s Harleyama a kytarami české výroby.
5. Donovaly nemají svou duši. I když jsou hory krásné, místo žije jen díky turistům a víkendovým výletníkům. A pak zase spí, jak developerův bankovní účet.
A pikoška na konec? Pro milovníky zchátralých komplexů je zde jeden ukázkový – Korytnica kúpele se nachází jen 5 km od Donoval. Pěšky, autem, či autobusem jste tam za chvilku a na vlastní kůži zažijete atmosféru Pripiatě v srdci Nízkych Tatier . Komplex, který se stal další z obětí privatzace a za jeho osučasným stavem stojí Marian Kočner. Ale prý se zde blýská na lepší časy.
Závěr? Donovaly jsou místem, které umí okouzlit – i trochu znechutit… A právě to je to, co mě na nich fascinuje a myslím, že je potřeba jej vidět a hlavně zažít! Takový bizár a atmosféru nejde přenést jen přes článek.
A až tam budete, nezůstaňte jen v restauracích – do deseti minut od nich najdete opravdové “pochutiny”, které vás zážitky zaplní na dlouhou dobu.
Tak krásné léto.
Za MAGORY NA HORÁCH, Jakub Janíček
