Ahoj přátelé! Pro dnešek jsem si pro Vás připravil krátkou inspiraci kam vyrazit, když zrovna nemáte moc času. Ideálně v tomto podzimnín čase, protože místní příroda doslova čaruje.
Ach ty Jizerky
Jizerky určitě nemusím nijak představovat. Jen tedy zmíním, že se jedná o nejsevernější pohoří naší vlasti, které bylo pojmenované právě po řece Jizeře, která zde pramení. V teplejších měsících tu tak najdeme vše co by nám mohlo ke štěstí chybět. Ať už mám na mysli kouzelné lesy, které v sobě mísí listnaté a jehličnaté stromy, nespočet vršků kolem 1000 m.n.m. nebo pěknou dávku vodopádů.
Nádherné samozřejmě budou i v zimním období. Vždyť místní trasy byly v roce 68 vybrány jako příprava pro libereckou TJ Lokomotiva Liberec a jako součást horolezecké přípravy některých členů oddílu. V 70. letech pak došlo k nárůstu popularity a začal se tak psát první záznam, o dnes již prestižním závodu Jizerská 50, kam se sjíždí nejen naše, ale i zahraniční běžkařská špička.
Kam tentokrát?
Vše nám pěkně hrálo do karet. Já měl v neděli dopoledne ještě nějaké resty. A i vzhledem k předpovědi počasí jsme z Prahy vyráželi až nějak kolem půl jedenácté dopoledne. Slabá hodinka a půl cesty mi přišla ještě ucházející. Pro tento den jsme si naplánovali sympatický 15 km okruh v severní části Jizerek, který se nachází mezi městem Hejnice a vesničkou Ferdinandov. To vše v domnění, že nejde o tolik frekventovanou část a je tedy vysoká šance nikoho nepotkat. Tato úvaha se zdála být spravná, protože jsme za celý den potkali pouze 4! lidi. Auto jsme tedy zaparkovali nedaleko Ferdinandova. Celodenní parkovné nás vyšlo na symbolických 50,- Kč a šlo zaplatit i kartou v automatu. K dispozici navíc byla i velice čistá „Tojka“ a žádné „festivalové zlo“.
Trasa „posvátným“ lesem
Jen jsme přešli kousek po silnici a hned „naskočili“ na zelenou turistickou trasu, která nás vede souběžně s říčkou Černý (Velký) Štolpich. Cestou dokumentuji několik vodopádů, které potkáváme. Postupně se nám na cestě vystřídá ještě trasa červená, která nás dovede až k dalšímu bodu zájmu a tím je vršek zvaný Holubník, který nabízí krásný výhled do okolí a my si tak můžeme obhlédnout další část trasy, která vede kolem vršku Ptačí kupy. Tady nás překvapilo několik pasáží s jistícím řetězem a několika kramlemy. Předposlední barva, se kterou se dnes na trase setkáme, je žlutá a po té zavítáme až do Jizerskohorských bučin. Blíží se nám konec trasy a lesem začínáme klesat zpět do vesničky. Cestou si všímáme několika nábožensky zaměřených obrázků, křížů, sošek a oltářků, které jsou různě roztroušené podél cesty. Ke konci výletu se napojujeme na trasu modrou a ta nás dovede zpět k autu.
Co s sebou?
Už jsme se dalšího výpadu do přírody nemohli dočkat. Máme k tomu takové tři hlavní důvody. To, že se někam podíváme a nesedíme jen doma, nemusím určitě uvádět. Druhým důvodem je možnost se věnovat dalšímu svému koníčku a tím je fotografie. Zároveň tedy mohu, vyjma nás samotných, vytáhnout také zrcadlovku a trochu jí venku potrápit. V neposlední řadě také „testovaní“ různých Ferrino produktů. Přítelkyně svědomitě zkouší dámskou variantu batohu z nadcházející kolekce, s příhodným názvem – Hikemaster 24. Já jsem si poslední dobou moc oblíbil kalhoty Lachlan, které v sobě snoubí lehký a stretchový materiál, výbornou prodyšnost, zesílené části na kolenou a vnitřních nohavicích, takže se nezaleknou hrubšího zacházení. Jsou tak ideální volbou pro aktivnější pohyb během vedlejších sezón, jako je právě podzim či jaro. (Pokud stále váháte, jak se do podobných podmínek obléknout, mrkněte na starší článek o vrstvení oblečení.)
Závěrem …
…se pokusím dnešní čtení nějak shrnout. Jizerky jsou určitě krásným a dostupným místem, které stojí za návštěvu. Pokud budete mít štěstí a trefíte se do správného času a období, tak Vám na mysli utkví řada krásných vzpomínek. My jsme si celý den parádně užili a Vám přeji samozřejmě to samé. Pro úplnost už můžu jen doplnit pár fotek a je pouze na Vás, zda to budete brát jako „provokaci“ 🙂 nebo rovnou inspiraci na některý z volných dní.
Mějte se fajn! – Honza
