Léto opět pomalu končí a na dveře začíná klepat podzim. Pro spoustu lidí nepříliš příjemné období. Společně s Vámi bych se tedy ještě rád otočil na naší poslední letní dovolené.
Pro letošní dovolenou jsme si naplánovali, pro nás dosud zcela neznámé, Slovinsko. Přitom jsme vybrali poslední týden srpna a první týden v září a mám pocit, že jsme nemohli zvolit lepší termín.
Cesta
Věděli jsme, že nás čeká X set kilometrů dlouhá cesta a také jsme s sebou měli pár kusů vybavení, takže jsme se rozhodli, že i přes dnešní ceny paliv, se na dovolenou vydáme autem. Nemusíte se ovšem bát, i přesto se dá celá dovolená pojmout jako „low-cost“.
Slovinsko v kostce
Slovinsko, plným názvem Slovinská republika je středoevropský stát. Samostatné Slovinsko vzniklo v roce 1991. Stalo se tak prvním z nástupnických států tehdejší Jugoslávie. Slovinsko je také členem několika organizací, a to například OSN, EU, Eurozóny, Evropské celní unie a Schengenského prostoru nebo OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). O své hranice se dělí s Rakouskem, Maďarskem, Chorvatskem a Itálií.
Jak jsem psal již v úvodu, šlo o naší úplně první návštěvu Slovinska a musím říct, že jsem byl velice mile překvapen. To, že se jedná o nemalou zemi s krásnou přírodou jsme samozřejmě věděli. Ale velmi příjemní místní lidé, absolutně žádný problém s komunikací v angličtině a pouze nepatrně vyšší ceny oproti České republice, nás utvrdily v tom, že dovolená ve Slovinsku byl skvělý nápad.
Pojďme se tedy společně rozhlédnout po krásách této země.
Bled
Toto město asi nemusím dlouze představovat. Zde se nachází také, troufám si říci, nejfotografovanější stavba ve Slovinsku – barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, který leží na samostatném ostrově uprostřed jezera. V pozadí se pak na skále tyčí Bledský hrad. Voda v jezeře má nádhernou smaragdově zelenou barvu. Jezero je vhodné ke koupání, a i v našem termínu byla voda příjemně teplá. Svou zásluhu na tom mají termální prameny, které vyvěrají v severovýchodní části jezera. Okolo celého Bledského jezera navíc vede krásná zpevněná cesta s promenádou, která přímo vybízí k romantické a nenáročné procházce. Po 7 hodinách strávených v autě na cestě z Prahy se jedná o velmi příjemnou změnu.
První zázemí
Pro několik prvních nocí jsme si vybrali klidný a čistý kemp, který se nachází přímo na břehu již zmiňovaného jezera. Tento kemp byl pro nás zároveň velmi strategickým výchozím bodem pro další výlety po okolí. Po příjezdu jsme si tedy vybalili nejnutnější věci, postavili náš stan Ferrino Force 2 a vyrazili k vodě na první dovolenkovou koupačku.
Slap Savica a Bohinjsko jezero
Nadcházející den ráno jsme posnídali a vyrazili za prvním dobrodružstvím. Kousek jsme popojeli autem, jelikož jsme stále byli trochu “rozbití” z cesty a náš první cíl nebyl v docházkové vzdálenosti. Ze vzdálenějšího parkoviště (každý metr se přece počítá) jsme pohodovou cestou došli až k vodopádu Savica. Jde o velice oblíbený vodopád. Větší část cesty vzhůru vede po kamenných schodech. Tím, že je relativně snadno dosažitelný, je také hojně navštěvovaný, což nemusí vyhovovat každému. Nutno ale dodat, že výhledy po okolní krajině plné listnatých stromů, nám vše zcela určitě vynahradily. Tím, že je relativně snadno dosažitelný, je také hojně navštěvovaný.
Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili u Bohinjského jezera. Jde o největší stálé jezero ve Slovinsku. Mně osobně se toto jezero líbilo více, než výše zmíněný vodopád. A to zejména kvůli své poloze a také díky své velikosti, kdy se davy lidí snadno rozptýlí do okolí, a každý si tak najde svůj kousek ZENU. I zde se dá samozřejmě koupat. My jsme nicméně úplné horko neměli, tak jsme akorát brouzdali po mělčině.
Slap Peričnik
Další den ráno jsme opět vyrazili za dobrodružstvím, respektive dalším vodopádem. I tady šlo o velice dobře známé místo. Osobně jsem zatím nic podobného neviděl. V podstatě se jedná o dva vodopády – ten menší měří přibližně 16 metrů, ten větší dokonce 52 metrů. Celý zážitek je specifický tím, že pod oběma vodopády vede úzká římsa, po které se dá přejít. Rázem jsme svědky krásné podívané, kdy máme možnost výhledu do okolí a zároveň se před námi tyčí vodopád. A další dobrá zpráva – není tak moc navštěvovaný, což zajisté také přidá kladné body. Sice nám tento výlet zabral větší část dne, ale i tak jsme po návratu do kempu využili možnosti skočit si na hodinku na paddle-board po jezeře.
Soteska Vintgar
Nadcházející den byl náš poslední u jezera Bled, a tím pádem také poslední příležitost pro objevování přilehlých krás.
Zabalili jsme si veškeré věci a vyrazili k recepci, abychom se do 10. hodiny stihli odhlásit. Naplánovali jsme si kratší výlet po okolí a zvolili jsme hojně navštěvovanou soutěsku Vintgar. Pokud někoho zajímají i čísla, tak jde o přibližně 1600 m dlouhý a místy až 250 m hluboký kaňon. Soutěska se od našeho kempu nacházela ve vzdálenosti přibližně 15 km, takže plán na dopoledne, potažmo odpoledne, byl jasný.
Obdivovat zde můžete krásné scenérie, které kombinují bujnou vegetaci s divokou řekou, nespočet různých skalních útvarů, které vytvořila sama příroda nebo dřevěné mostky a lávky, které jsou skvěle udržované. Počasí toho dne bylo pod mrakem s několika přeháňkami, což beru jako plus, protože bylo zajímavé světlo a vegetace mi přišla “zelenější”. Navíc v kombinaci s 11. hodinou dopolední bylo v soutěsce velice málo lidí, a tak jsme mohli jít svým tempem. Ve druhé polovině dne už nás čekal jen přejezd do dalšího, přibližně 100 km vzdáleného kempu.
Soča
Určitě ani tuto řeku nemusím nijak dlouze představovat, takže jen velice krátce.
I podle nás jde o jednu z nejkrásnějších řek ve Slovinsku a dost možná i v celé Evropě. Svůj podíl na tom zajisté nese sytě modrozelená, místy až smaragdově zelená barva. Výsledný efekt je pak umocněný kontrastním šedobílým kamenem vápencového typu. Můžete se zde, mimo jiné, setkat s nepřeberným množstvím různých soutěsek, hlubokých údolí a romantických tůněk. Právě díky těmto faktorům se zde pořádá nespočet raftingových akcí. Délka samotné řeky je přibližně 136 km a protéká také Itálií.
Druhé zázemí
Naše první “Slovinská zkušenost” se pomalu blížila ke konci, ale ještě nám pár dní zbývalo. Jako další výchozí bod jsme si vybrali kemp nedaleko městečka Kobarid, který leží na řece Soča. Kolem pozdního odpoledne jsme dorazili do kempu a šli rovnou na recepci. Registrace samozřejmě proběhla v pořádku, protože jsme si udělali rezervaci už v Čechách, což vřele doporučuji. Ačkoliv začínala vedlejší sezóna, tak obsazenost kempu byla stále vysoká. Postavili jsme stan, poladili spaní a uvařili vydatnou večeři. Po jídle už jsme jen relaxovali a ve volných chvílích si připravovali věci na další den. Celou pohodovou atmosféru jsme už akorát doladili plápolající svíčkou (hlavně proti komárům, neboť jsme u řeky) a mícháním “Kapitána” s kolou. Nebylo třeba ponocovat, neboť nás nadcházející den čekal další výlet, takže jsme dopili drink a šlo se spát. 🙂
Krn a Slap Boka
Další den nás čekala vesnička zvaná Krn. Podle průvodců se nejedná o hojně navštěvovanou oblast. Nejoblíbenějším místem této oblasti je hora, nesoucí stejné jméno – Krn (2 244 m). Jde o typickou horskou krajinu, kterou ve Slovinsku můžete najít. Ať už mluvím o místní flóře, průchodech přes jednotlivé pastviny, “koče” – místní hospodářství s možností odkoupení domácích mléčných výrobků (jejich “parmezán” byl fenomenální) nebo hospodářská zvířata, na která si můžete v podstatě přímo sáhnout. Celý hike v pohodě vydá na jeden den a nabízí nádherné výhledy do okolí a spoustu čerstvého vzduchu. Za celý den jsme potkali maximálně 10 lidí, 3 psy, 16 krav a zahlédli 30 ovcí.
V závěru dne jsme ještě zvládli zastavit a prohlédnout si vodopád Boka. Měří přibližně 106 m a řadí se tak k největším vodopádům ve Slovinsku. Je vidět už ze silnice a mostu Boka, nicméně pokud se budete chtít dostat ještě blíž, můžete zvolit některé vyhlídkové místo na značené turistické cestě, která začíná hned za mostem. Trasa je sice náročnější, ale stojí za to. K večeru jsme dorazili zpět do našeho kempu, kde bylo ještě potřeba přehodnotit plán na nadcházející den, neboť předpověď počasí nám vůbec nehrála do karet, a tak jsme museli upravit náš rozvrh a hledali jsme náhradní plán pro druhou polovinu dalšího dne.
Velika korita Soče a Krnsko jezero
Vzhledem k okolnostem, jsme se tedy domluvili, že namísto celého 25 km dlouhého Soča trailu, který prochází údolím řeky Soči, navštívíme pouze jednu jeho konkrétní část. Jasná volba proto padla na Velika korita Soče. Ta najdeme v údolí Lepen, kde vyryla řeka Soča přibližne 750 m dlouhou soutěsku, jejíž stěny se v několika úsecích zúžují a vznikly tak různě hluboké rokle. Hloubka těchto roklí je pak závislá na vodní hladině: v období sucha můžou být hluboké i 15 m, naopak při povodních je může řeka zaplavit úplně. Šířka samotných roklí může být od několika desítek centimetrů až po několik metrů.
V druhé polovině dne, nás ještě čekalo Krnské jezero. Informací o tomto jezeře není moc, ale toto nám imponovalo: “…jedná se o největší slovinské vysokohorské jezero. Nachází se ve výšce cca 1390 m.n.m. Od jezera je krásný výhled nejen na horu Krn (2 244 m.n.m.), ale i okolní kopce. Jezero je dlouhé zhruba 300 m, široké 150 ma hloubka dosahuje až 18 m. V jezeře je přísný zákaz koupání a rybaření, leží v Triglavském národním parku.” Skutečně to byla krásná podívaná!
Ke konci dne jsme dorazili pouze do kempu, připravili si věci na další den, a naopak zabalili vše nepotřebné. Nadcházející den nás totiž čekal poslední výlet ve Slovinsku a pak lehce přes 300 km dlouhý přejezd do Rakouska.
Mangartsko sedlo
Jako poslední zastávku ve Slovinsku jsme si vybrali Mangartské sedlo neboli Mangartský průsmyk. Tento průsmyk je skvělým místem pro celodenní túry. Tou nejlákavější je bezesporu výstup na horu Mangart. Na samotný vrchol vedou dvě cesty, jedna je “pěší” po slovinské straně a druhá by pak vedla velice náročnou ferratou po italské části. Letos nám to bohužel nevyšlo zejména kvůli času, a jak se vlastně později ukázalo, tak i kvůli počasí. Snad se podaří v příštích letech.
I samotná cesta do sedla je zážitkem. Jedná se o nejvýše položenou silnici v celém Slovinsku, nabízí převýšení 2072 metrů, na které se platí mýtné (10 EUR). K vidění je zde spousta dechberoucích výhledů do širokého okolí. Charakter silnice je pouze pro otrlé, neboť vede i přes spoustu zatáček, do kterých není vidět, takže je potřeba být neustále ve střehu a “čekat”, že se proti Vám může kdokoliv vyřítit. Na druhé straně jsou pouze betonová svodidla do výšky kolen, pak už jen X-set metrů dlouhý sráz do údolí. Šířka silnice je ve většině případů lehce širší než jedno auto, a tak při případném vyhýbání se je dobré vědět, jak “velké” auto skutečně máte. Co mě ovšem hodně překvapilo, kolik cyklistů si chce tento vrchol (nejen své fyzické kondice) na svém bucket-listu odškrtnout. Klobouk dolů, tedy!
Závěrem
Na závěr se hodí říct, že Slovinsko je krásná země, která nám toho má spoustu co nabídnout a ukázat. Každý nadšenec do outdooru si tu najde to své. Já pevně věřím, že jsme tu nebyli naposledy, neboť jsme ještě spoustu zajímavých míst nestihli navštívit.
Jsem moc rád za toto úvodní seznámení a těším se na další zkušenost.
Druhá polovina dovolené se odehrávala v Rakousku, ale o tom někdy příště.
Díky Karlovi jsem měl možnost otestovat novinku na příští rok, kterou je redesignovaný batoh Ferrino Zephyr 27+3. Zatím má za sebou pouze 14 dní, takže je ještě brzy na nějakou větší recenzi, ale příjemně mě překvapil, a tak se určitě máte na co těšit.
